Čeští fotbalisté se po dvaceti letech vrátili na mistrovství světa a hned na úvod předvedli výkon, který jejich fanoušky, kteří ve čtyři ráno natěšeně vstávali, spíš zase uspal než probudil. Utkání s Jižní Koreou v Guadalajaře skončilo prohrou 1:2 a průběh zápasu byl přesně takový, jak se mnozí před turnajem obávali. Korejci lépe kombinovali, pohybovali se rychleji a Češi na to odpovídali tím, co umějí nejlépe: dlouhými nákopy dopředu na Patrika Schicka. Ty ovšem soupeřova obrana s přehledem likvidovala. Žádná myšlenka, žádný plán B, jen nakopni a doufej. Na Patrika se snáší velká vlna kritiky, protože jeho statistiky jsou hrůzostrašné – jedenáct dotyků s míčem za 60 minut, pět přihrávek (a z toho jen tři dobré) jsou až neuvěřitelně špatná čísla. Ale co má dělat, když většina přihrávek jde půl metru mimo (a to v těch lepších případech). Přesto se podařilo jít do vedení -v 59. minutě hlavičkoval přesně Ladislav Krejčí a Česko vedlo 1-0. Krátce poté přišlo trojité střídání v útoku a rychlá otočka Korejců na 2-1. Na našich hráčích byla vidět velká únava a minimální připravenost na vysokohorské podmínky.
Je totiž nepochopitelné, proč česká výprava proti všem ostatním zvolila jako místo svého pobytu Mansfield v Texasu. Možná proto, že Texas je hezký, slunečný a funkcionáři i jejich hosté tam mají pohodlí. A komu by se chtělo do divného Mexika, že. Jenže zápas se hrál v Guadalajaře v téměř 1600 metrech nad mořem, kde vzduch prostě není stejný jako na texaské rovině, a každý, kdo někdy běhal po horách, to ví. Míče létají jak Beamon na olympiádě a naši jsou překvapeni?! Korejci, zvyklí na turnajový tlak z jedenácti po sobě jdoucích MS, se s tím poprali lépe.
Na hřišti se v druhé půli objevil Tomáš Chorý, který v domácí lize umí být nebezpečný — jenže na mezinárodní scéně jsou rozhodčí jiní. Teatrální pády v soubojích, které mu doma vynášejí fauly, tu vypadaly jako scénky z amatérského divadla, a pískat je nikdo nehodlal. Za třicet minut dva fauly způsobil, jeden si opravdu vykoledoval. Žádná střela, přechod přes soupeře, prostě nic.
Po zápase trenér Koubek říkal, že na bod jsme měli. Ale ono nestačí mít na bod. Ten bod se musí uhrát.
Na ten první uhraný bod po dvaceti letech si tak počkáme (snad jen) o týden déle. Přístí zápas nás čeká ve čtvrtek 18.6 od 18 hodin v Atlantě. Vysílá ČT Sport i Nova Action
💬 Pro přidání komentáře se musíte přihlásit. Přihlásit se
