Existuje jeden typ fotbalu, kterému se v Česku říká „prešovský beton“. Maximální obrana, minimum rizika a nedostat gól za každou cenu. Je to legitimní strategie. Občas dokonce funguje. A upřímně řečeno – dá se to pochopit. Bolí to, ale dá se to pochopit.
Dnes byl k vidění prešovský beton umocněný na druhou. S rozhodčím jako tichým spolupachatelem.
Kapverdy a jejich úspěšná vražda fotbalu
Kapverdský ostrovní stát má necelých 600 000 obyvatel. Španělsko má 47 milionů. K tomu obrovskou fotbalovou tradici a fotbal někdy povýšený až na náboženství. Kvalitativní rozdíl je propastný, a tak se Kapverďanům ani nedá vyčítat, že přijeli s jediným cílem: neprohrát. Stáhli se za pomyslnou hradbu na posledních patnácti metrech a bránili. Bránili celých devadesát minut.
Výsledek útočné snahy? Jeden rohový kop za celý zápas. To už není fotbal. To je přežívání v bunkru.
Jenže takhle slabší týmy hrají. Vždycky hrály a vždycky hrát budou. To není skandál, to je fotbalová realita.
Muž v černém jako dvanáctý hráč Kapverd
Jestliže bránící tým odehraje sto minut fotbalu a má odpískaný jediný faul, jsou dvě možnosti:
A) Kapverdští hráči jsou andělé v kopačkách, kteří se soupeřů nedotknou ani v myšlenkách.
B) Rozhodčí nastavil „divný“ metr
Ne, Kapverdy nehrály brutálně. Nikdo nikomu nezlomil nohu, nešly do zákroků s rizikem zranění. Ale těch drobných „maličkostí“ – přidržení za dres, nenápadné strčení do zad, ťuknutí do kotníku při rozběhu – tam bylo přibližně třicet. Možná víc. A rozhodčí si zřejmě od začátku zápasu nastavil jasné interní pravidlo:
Kapverdám budu pískat jedině vraždu. Španělsku skoro každý dotyk.
Proč na tom záleží
Možná si říkáte: no a co, byl to nudný zápas, takových bylo tisíce. Jenže záleží na tom právě proto, že rozhodčí je jediný nástroj, který může takovouhle nudnou obranu přinutit alespoň trochu riskovat. Když víte, že trochu přidržet útočníka vás nic nestojí, proč byste to nedělali? Každých třicet sekund, znova a znova?
Španělsko mělo míč, mělo šance, mělo tlak. Ale proti zdvojené hradbě z jedenácti hráčů plus rozhodčí se prosadit nedokázalo. Výsledek? Nula nula. Nuda nuda
Osobně jsem fandil Kapverdám, aby překvapily, je to výsledek, který už bude navždy v jejich kronice zapsán zlatým písmem. Ale k tomu jsem chtěl vidět fotbal. Akce v rychlosti, střely, góly.
Španělsko mohlo hrát mnohem lépe, aktivněji (což se po příchodu Yamala ukázalo). Ale pachuť z rozhodčího všechno přebila. Každý, kdo fotbal hrál, vám řekne, že ovlivnit zápas vymyšlenou penaltou samozřejmě jde, ale jednodušší je hráče jednoho týmu otrávit neobjektivním pískáním, otáčením zákroků nebo jednostranným přehlížením drobných faulů. Časem se dostaví frustrace a rezignace, výkon jde do křeče a tým přesává fungovat
Výzva do komentářů
Prosím – pokud se vám ten zápas líbil, napište mi proč. Vážně. Bez ironie. Chci pochopit, co jste viděli vy, co já jsem zjevně přehlédl. Protože já viděl devadesát minut pomalé agónie s rozhodčím, který místo aby byl arbitrem, stal se součástí jednoho týmu
A jestli mi napíšete „ale Kapverdy bojovaly srdcem“ – tak jo. Bojovaly. Ale srdce samo o sobě ještě fotbal nedělá. Protože když se podíváte na highlighty ze zápasu, není tam vlastně co dát.
💬 Pro přidání komentáře se musíte přihlásit. Přihlásit se
„Jenže záleží na tom právě proto, že rozhodčí je jediný nástroj, který může takovouhle nudnou obranu přinutit alespoň trochu riskovat.“
Rozhodčí rozhodně není od toho, aby hodnotil nudnost obrany a už vůbec ne od toho, aby někoho nutil riskovat. Vzpomínám si na ironickou stránku „Fanklub defenzivního fotbalu“, kde se oslavují výsledky 0:0 🙂 A jak sám autor píše, slabší kluby vždycky brání. Tak buď můžou dopadnout jak Curacao s Německem a nebo hrát antifotbal.
Jako chápu, že „může za to rozhodčí“ si odplivnem když hraje Spartička… ale fakt chcem neplodnost Španělska proti Kapverdám svádět na rozhodčího taky?
Možná jsem to formuloval nepřesně – rozhodčí samozřejmě není od toho, aby hodnotil estetiku hry nebo nutil týmy útočit. Tam máš pravdu a já jsem to napsal neobratně.
Ale jádro mého argumentu není o nudnosti. Je o tom, že nepískání faulů na jedné straně a skoro každý dotyk na straně druhé je problém bez ohledu na to, jak kdo hraje. To není otázka taktiky, to je otázka konzistence. Kapverdy mohly hrát beton klidně dál – ale férově pískaný beton by vypadal jinak. Prostě 10-1 na fauly pro Španělsko v tomto zápase svědčí IMHO o nakloněné rovině
K té neplodnosti Španělska – tady se shodneme a píšu to v článku – spousta lidí na konci fandila Kapverdám kvůli španělské impotenci. Ale to jsou dvě různé věci. Kdyby rozhodčí pískal férově, měl by to tým s antifotbalem mnohem těžší.
Fanklub defenzivního fotbalu znám, je to skvělá ironie. 0:0 může mít své kouzlo – ale to předpokládá, že oba týmy hrají fotbal, jen jeden z nich velmi opatrně. Dneska jedna strana hrála fotbal a druhá hrála na přežití s pomocí neobjektivního výkonu rozhodčího. To je rozdíl.
Španělsko hrálo strašně a hlavně díky tomu byl fotbal nekoukatelný.
Ale jeden faul za zápas je fakt extrém